Slovo spirituála 12.

 
 
 
 

Boháč a Lazar

Čtvrtek po 2. neděli postní

(Lk 16,19-31)

 

Ježíš si často všímal sociální nerovnosti, blahoslavil chudé, hrozil bohatým, varoval před chamtivostí. Snad nikde ale není tak důrazný jako v podobenství o boháči a Lazarovi. Jde o příběh patrně vymyšlený, avšak tak věrohodný, odpozorovaný ze skutečnosti, takový, jaký nebo jemu podobný je možno vidět v každé době.

Ježíš nejprve nastíní výchozí situaci. Bohatý člověk se topí v přepychu: nádherné oblečení, dennodenní hodování. Užívá si v dobré společnosti, je oblíbený, pořádá mejdany, žije si v příjemné bezstarostnosti. U vrat toho boháče lehává chudý Lazar. U vrat každého boháče leží nějaký Lazar! Přepych a nadbytek je vždy na úkor nedostatku někoho jiného. Co mně přebývá, to musí někomu chybět. Lazar je nemocný, plný vředů, a nemá na ošetření. Nemá co jíst, jeho slabé nohy ho neudrží. Lehává u domu toho boháče, aby se najedl kousků chleba, do kterých si hosté utírají umaštěné ruce a které házejí pod stůl, ale ani to mu nikdo nedává. Pouliční psi olizují Lazarovi vředy, a ten ubožák ani nemá sílu se bránit. Ten chudák se jmenoval Lazar. Jeho jméno, původně El-azar, znamená „Bůh pomáhá“. Lazar je jedním z ubohých, kteří v trpělivosti očekávají Boží pomoc. Boháč nepotřebuje Boha, vystačí si sám. Nepopírá Boha, nerouhá se mu, jen ho nevidí, jako je slepý pro chudého a jako je hluchý pro Mojžíše a proroky.

V určitou chvíli se rameno vah začne převažovat. Než se vrchní miska dostane dolů a spodní nahoru, nacházejí se v jeden moment na stejné úrovni: je to okamžik smrti. V ní už není rozdíl mezi bohatým a chudým. Smrt je obecným údělem. Neznamená to však, že od této chvíle jsou na tom stejně. Říkává se sice, že nás všechny srovná hřbitov. „V jedné hospodě na nocleh pán nepán se sejdem“ (F. L. Čelakovský). To ale nemusí být pravda. Kdyby tomu tak bylo, měl by to boháč moc jednoduché. Jeho životní zásada: „Jezme a pijme, vždyť zítra zemřeme“(1 Kor 15,32) je klamná. Možná zítra skutečně zemřeme, to ale nemusí být konec. Nezáleží na nás, zda po smrti něco bude nebo nebude. Na nás záleží jen to, co pro nás bude. Lazar je přenesen anděly k Abrahámovi, boháče vzal čert. Z pekelné propasti se dovolává Abrahámovy pomoci. Židé věřili, že otec Abrahám je svou přímluvou může vysvobodit i z jícnu pekla. Ježíš ale upozorňuje, že z tohoto místa muk není cesta ven, žádný Abrahám nepomůže. Mezi boháčem v mukách a Lazarem ve věčné blaženosti zeje nepřekonatelná propast. Tu propast však vyhloubil bezcitný a slepý boháč.

 
 

Video

 
 

Sdílet:

 

Výpadek telefonních služeb

 

Úřední hodiny kanceláře o prázdninách

 

Seznamy učebnic