Slovo spirituála 30.

 
 
 
 

Jidáš vyšel ven… Byla noc…

Úterý Svatého týdne

(Jan 13,21-33.36-38)

 

Přestože Ježíš od počátku věděl, kdo ho zradí (Jan 6,64), je nyní Jidášovým hrozným činem otřesen. Nejde o překvapení, ale o hrůzu nad tak nestoudným zlem. Ježíš zná svého zrádce, a přece mu do poslední chvíle prokazuje lásku: diskrétně kryje Jidáše před ostatními, takže jen učedník, kterého Ježíš miloval, se dozví, o koho jde, ostatní nepochopí, ani když Ježíš svého zrádce vyzve, aby naplnil svůj hanebný čin. Tento Ježíšův takt měl být Jidášovi posední výzvou, stejně jako ona podaná skýva, výmluvné to gesto přátelství. Byla to výzva lásky, která volá po odpovědi. Když nám někdo projeví lásku, buď se jí otevřeme, přijmeme ji a odpovíme láskou, nebo – nechceme-li na lásku odpovědět láskou – musíme lásku odmítnout, zatvrdit se a začít nenávidět. A nenávist vždy otvírá bránu zlému duchu: do Jidáše vstoupil satan. Jidáš vyšel ven: sám se vyloučil z domu, kde je Ježíš, „světlo světa“ (Jan 8,12), a propadl se do bezvýchodné tmy: byla noc.

Ježíš, ačkoli je hluboce zasažen zlým osudem svého učedníka, přece sám není nijak znejistěn v přesvědčení o zdaru svého poslání. Hned po Jidášově odchodu konstatuje: „Nyní je oslaven Syna člověka…“ Zradou nastává Ježíšova Hodina, která přes svou dramatičnost bude přece hodinou slávy (Jan 12,27-28; 17,1). Ježíšovi se nic nevymne z rukou. Suverénně jde svou cestou. Nepřátelské úklady mu jen pomohou naplnit jeho vlastní poslání. Člověk i ďábel jsou krátcí na to, aby zhatili Boží plán spásy. Boží dílo spásy se naplní, člověk ho nemůže ohrozit, může jen sám sebe vyloučit…

 
 

Video

 
 

Sdílet:

 

Výpadek telefonních služeb

 

Úřední hodiny kanceláře o prázdninách

 

Seznamy učebnic