Slovo spirituála 15.

 
 
 
 

„Pane, kolikrát mám odpustit?“

Úterý 3. postního týdne

(Mt 18,21-35)

 

Ve své modlitbě nás Ježíš naučil prosit Otce: „A odpusť nám naše viny…“ Tato prosba následuje hned po té, kterou žádáme o denní chléb. Odpuštění potřebujeme k životu stejně nezbytně jako denní potravu. Že nám Bůh chce své odpuštění dávat, o tom nás Bible ujišťuje od začátku do konce. Že služebníci církve dostali od Krista moc jeho jménem odpouštět hříchy, to tam máme též černé na bílém. Stačí jen přijít a brát. Má to jen jednu podmínku: „jako i my odpouštíme svým viníkům.“

Že Bůh odpouští, bereme jako samozřejmé, je to jeho „řemeslo“, sluší se to, když je to milosrdný Otec a když je tak veliký, nekonečný. Že mně odpustí ten, komu jsem ublížil, že mi to nebude stále znovu připomínat, stále se na mě dívat vyčítavě, to bych rád… A když mám odpustit já? Teď hned, a vše, a ze srdce! Tak, že už nebudu druhému nic vyčítat a připomínat, že se vzdám svého „práva“ na ukřivděnost a pomstu… To nám může připadat těžké.

Ježíš vypráví podobenství o dvou dlužnících. Dluh způsobí, že člověk přijde o majetek, o rodinu, o svobodu, takže vlastně o život. Co znamená odpustit? Dát znovu život. Odpuštění, které nám Bůh dává, není jen prominutí viny, nad kterou snad ze slabosti přimhouří své oko a mávne rukou. Hřích totiž není jen přestoupení zákona, ale ztráta života. Odpuštění je dar nového života. České slovo odpustit evokuje onu slabost a rezignaci: něco pouštím z rukou; podobně latinské remittere nebo řecké afiēmi. Románské a germánské jazyky jsou výstižnější: základem je slovo darovat: per-donare, con-donare, ver-geben, for-give. Odpustit znamená darovat: darovat novou důvěru nebo aspoň šanci na její obnovení, darovat znovu své přátelství, v konečném důsledku darovat život, bytí. Odpuštění se rovná vzkříšení. Ježíš proto dává učedníkům moc odpouštět hříchy právě ve chvíli, kdy se jim poprvé zjeví po svém zmrtvýchvstání (Jan 20,22-23).

Je jasné, že odpuštěním darovat život může v plném smyslu jen autor života – Bůh. Co znamená naše odpuštění? Souhlas. Nechám Boha, aby mému viníku odpustil, a tím mu daroval život. Tím ale dávám souhlas především k Bohu samému, k jeho bytí, k tomu, kdo je: Dárce života. Pak teprve mohu vyslovit souhlas, aby i mně byl dán život, aby i mně bylo odpuštěno.

 
 

Video

 
 

Sdílet:

 

Výpadek telefonních služeb

 

Úřední hodiny kanceláře o prázdninách

 

Seznamy učebnic