Slovo spirituála 13.

 
 
 
 

Kámen, který stavitelé zavrhli…

Pátek po 2. neděli postní

(Gn 37,3-4.12-13.17-28; Mt 21,33-46)

 

Ježíšovo podobenství o zlých vinařích bylo nepokrytě adresné – sami jeho posluchači, velekněží a starší, pochopili, že mluvil o nich. Ježíš se inspiroval dávným Izaiášovým textem (5,1-7), ve kterém Hospodin vinil svou vinici, Izraelský národ, z neplodnosti, ze zcela nedostatečné odpovědi na všechnu lásku a péči, kterou svému lidu prokázal. Obraz vinice, od níž její pán očekává plody, vypovídá o důvěře, jakou k nám Bůh chová. To zavazuje…

Ježíš nyní neviní z neplodnosti celý národ, ale jeho předáky. Jejich postoj k němu, odmítnutí a odsouzení na smrt, bude završením dějin opakovaného vzdoru národa vůči Božím poslům – prorokům. Po řadě služebníků, které proradní vinaři umlčeli a odstranili, pán vinice posílá syna. Je to, jako by tam šel sám. Syna zabijí. Co s nimi pán tak může udělat? Posluchači sami správně odhadnou: „Zlosyny zahubí a svou vinici pronajme jiným…“Ano, nemůže to skončit jinak. Co může ještě Bůh udělat pro svůj lid? Co ještě může dát, co by ještě nebyl dal? Co ještě říci, co by nebyl řekl? Co zjevit, co by nebyl zjevil? Ve svém jednorozeném Synu přece dal, řekl a zjevil úplně vše. Bůh už nemá jiné slovo, kterým by mohl oslovit tento svět, už nemá žádné další prostředky spásy. Vyčerpal všechny možnosti. Teď musí přijít už jen konec světa. Spása světa závisí na jeho odpovědi na Boží nabídku spásy, on ale odmítal takovou odpověď dát. Zabitím Syna toto odmítání vyvrcholilo. Proto teď musí nevyhnutelně přijít záhuba.

Místo toho však Ježíš najednou říká: „Nečetli jste nikdy v Písmu: 'Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinilto Pán a v našich očích je to podivuhodné'?“ Ježíš zde cituje slova žalmu (Ž 118,22). Tam anonymní hrdina chválí Boha za to, že ho vysvobodil z jisté smrti a že jeho, který byl zavržen svými, postavil v jejich čelo. Svůj osud přirovnává k neforemnému kameni, který se stavitelům nehodil do zdiva, proto ho odhodili, který ale nakonec krásně pasoval jako klenák do vrcholu klenby, a tak završil celou stavbu a dal jí stabilitu. Toto slovo žalmu Ježíš vztahuje na svůj osud. Bůh činí věci podivuhodné! Obrací zlo v dobro (jak ukazuje i Josefův příběh v prvním čtení). Smrt Syna nezpůsobí zpustošení vinice, jak to předpovídal Izaiáš. Naopak, to, čím člověk zpečetil svou nevěrnost, to, co mělo jeho vinou způsobit zkázu celého díla spásy, to se – podivuhodným činem Božím – stalo naplněním a završením tohoto díla. Co mělo vést k trestu, přineslo milost. Vrcholné Ne lidstva vůči Bohu dalo Bohu příležitost vyslovit vůči lidstvu své definitivní a neodvolatelné Ano.

 
 

Video

 
 

Sdílet:

 

Výpadek telefonních služeb

 

Úřední hodiny kanceláře o prázdninách

 

Seznamy učebnic